Archiv autora: admin

Islandský kůň byl až do poloviny dvacátého století jediným dopravním prostředkem na ostrově Island.

Díky náročným podmínkám (časté dešťové srážky, tvrdá zima a nedostatek potravy) se z něj stal odolný kůň. Islandský kůň není náročné plemeno. Nejčastěji se chová polodivoce, pouze na pastvě. Povaha islanďana je příjemně klidná. Vyznačuje se svojí ochotou k práci, radostí z pohybu i z přítomnosti člověka.

Hlava islandského koně má velmi hrubé rysy. K poměru těla je delší a dosti těžká.Hřbet koně je dlouhý, hrudník vždy hluboký. Záď je sice skloněná, ale velmi silná a svalnatá. Nohy jsou u tohoto plemene sice krátké, zato se vyznačují silnými klouby a pevnými kopyty.
V dnešní době je u tohoto malého plemene povoleno 15 typů barev a kombinací, včetně strakáčů pibalda a skewbalda.

Islandští koně jsou všestranným plemenem. Vynikají svojí sílou v zápřahu, ale i jezdeckými vlastnostmi.jsou výjimeční svými pěti chody. Těchto pět chodů představuje krok (fetgangur), klus (brokk), cval (stökk) a dva typy mimochodu pomalý skeid a rychlý tölt.

prevalskeho1

Je v kohoutku vysoký okolo 135-140 cm, má tělo pískové barvy, která postupně na břiše přechází ve světlejší smetanovou. Rovněž můžeme vidět jedince se zabarvením plaváka, hnědáka či isabely. Na černých nohou se často vyskytuje zebrování, ocas a krátká, stojatá hříva, která začíná růst až za ušima, rovněž černé barvy. Hlava dlouhá a těžká s vysoko nasazenýma očima, krátký a svalnatý krk, hřbet rovný bez zřetelného kohoutku.

Ačkoli jsou v současnosti chováni v zajetí, jsou přeci jen koňmi divokými a není možné je plně domestikovat. Jsou více ostražití než domácí koně.

anglicky_plnokrevnik_1.igallery.image0000004--640x480--logo--server-koniccicz

Anglický plnokrevník je vysoký štíhlý kůň s dlouhým hřbetem a krkem. Má výrazný kohoutek a nízko nasazený ocas. Hlava je jemná a ušlechtilá. Od jiných plemen (např. araba) se odlišuje rovným profilem.
Nejčastěji se vyskytují hnědáci, ryzáci a bělouši (těch je nejméně), povoleny jsou bílé odznaky.

Každý anglický plnokrevník je osobnost. Utváří si své názory, za kterými si pevně stojí. Když se mu něco nezdá, velice snadno znervózní. Proto není vhodným koněm pro začátečníky, netrpělivé a nervózní jezdce.
Na druhou stranu je anglický plnokrevník jedno z nejchytřejších plemen na světě.

byl vyšlechtěn výhradně pro dostihy, kde může uplatnit svoji rychlost.

16._Hucul

Převažují ovšem znaky nejzápadnější větve tarpana, které řadí toto plemeno do skupiny orientálních koní a podskupiny tarpanovitých koní.

Hucul se dožívá vysokého věku. Přitom je skromný, velmi odolný a také přizpůsobivý i drsným horským podmínkám. Přesto, že jde o tvrdého, pracovitého, učenlivého a vytrvalého koně, vyniká vyrovnanou psychikou a klidným temperamentem.
pevně stavěný kůň se silnou kostrou, má hrubší hlavu s rovným, neméně často s klabonosým profilem. Zbarvení bylo původně šedé nebo plavé, dnes převládají hnědáci nebo plaváci všech odstínů, méně potom ryzáci a vraníci. Typickým znakem pro hucula je výrazný úhoří pruh.

Huculský kůň se řadí mezi primitivní plemena koní, která se příliš nehodí do sportu. Rozhodně je ale spolehlivý, skromný, vytrvalý obratný a především klidný.

hafling 2

Hafling pochází z tyrolských Alp (Itálie, Rakousko), kde vznikl pravděpodobně křížením malých horských plemen a koní orientálního typu.

Jsou výjimeční spojením temperamentu s klidnou povahou a spolehlivostí. Učenliví a nenároční. Právem bývají označováni jako malí koně s velkým srdcem. Malí, silní koně s pevnou konstitucí krátkého obdélníkového rámce. Jsou to koně velmi odolní, nenároční, dobře osvalení a dlouhověcí. Mají rezavou barvu na tmavě pigmentované kůži, bílou hřívu a ocas. Získávají stále větší oblibu k ježdění v nižších soutěžích v drezúře a v parkurovém skákání. Se svými korektními chody jsou velmi vhodní také pro hippoterapii a v neposlední řadě, pro svůj malý vzrůst, spolehlivost a nádherný vzhled jou velmi oblíbení také u dětí.

sh.kun

Největší a nejtěžší plemeno koně.
Jméno shire dostal kůň až v r. 1884. Je odvozeno od názvu hrabství (shire), choval se totiž v Lincolnu, Leicestru, Staffordu a v Derby, hrabstvích ve střední Anglii.

Je mohutně stavěný. Přiměřeně velká hlava má mírný klabonos, široké čelo, velké oči a malé pohyblivé uši. Krk je poměrně dlouhý, pěkně klenutý, s mohutným hřebenem, zvláště u hřebců. Široká plec je šikmá, hřbet svalnatý, záď silná. Také nohy jsou velmi pevné, s dobrými klouby. Kopyta jsou velká, plochá, ale pevná, hedvábné rousy na nohách jsou neobyčejně bohaté, dlouhé, většinou bílé.
Vždy se vyžadují bílé znaky na dolní polovině nohou a na hlavě. Shire je vynikající tahoun, sám lehce utáhne pět tun

kladruby-1

Starokladrubští koně, původní české plemeno, které bylo prohlášeno za národní kulturní památku.

Majestátný vzhled mohutného karosiéra, jehož vznosné držení těla vyniká při typickém kadenčním klusu, to je první a pronikavý dojem, kterým působí starokladrubský kůň. Samotný řád plemenné knihy pak uvádí, že Starokladrubský kůň je koněm velkého obdélníkového rámce, s ušlechtilými tělesnými proporcemi, typickou klabonosou hlavou a výrazným živým okem.

Žádoucí je především bílá a černá barva, z plemenitby se ale nevylučují ani hnědáci nebo ryzáci.

nej_kun_fris

Černí, mohutnější, s jistým krokem, dlouhá vlající hříva, bohatý ocas až k zemi, velké hluboké oči a v neposlední řadě rousy kolem kopyt. To jsou koně zvaní ČERNÁ PERLA. Fríští koně.

Historie fríského koně sahá až 3000 let zpátky do minulosti. Své pojmenování dostal podle holandské provincie Friesland ležící v severním Holandsku. Tato část země je proslulá jejich chovem. V minulosti byli využíváni především jako váleční a pracovní koně, koně pro rytíře, do kočárů a později hlavně pro reprezentaci.

Svým úžasným charakterem, přizpůsobivostí, inteligencí, přátelskou povahou a obrovskou chutí do práce si vydobyli své místo mezi nejoblíbenějšími koňmi na světě.